Učíme se SEDNI
Tady bych chtěl popovídat o tom, jak mně moji pánečci jako malé mimčo naučili si sedat. Teda ne, že bych si neuměl sednout, já byl už od prvních chvil moc nadaný - obzvlášť v kousání jsem byl přeborník, ale to má se sedáním si jen pramálo společného, pokud vím.
Takže jak to tedy bylo. Páneček si se mnou hrál a během hry mi dal čuchnout k takové té dobré věcičce, piškotky tomu říkají. Já jsem se začal zajímat o piškot a chtěl jsem ho nějak vydolovat z pánečkovy dlaně. Takže jsem stál a čumáčkem rýpal do té velké ruky svírající odměnu.
Nemohl jsem se k tomu piškotu dostat, ale fakt jsem se snažil. Páneček svou ruku zvedl nad mojí hlavu a já se pořád snažil dostat piškot. Ruka se posouvala nad mojí hlavu a pomalu dozadu. Já jsem udělal jeden nebo dva krůčky zpět, ale jak jsem se natahoval nahoru a dozadu, tak jsem si prostě sednul. HURÁ, piškot je můj!
S pánečky jsme to ještě párkrát během hraní zkoušeli a mě to i celkem šlo, takže jsem dostával do tlamičky dobroty a moc mě to bavilo, protože pánečci byli nadšení. Cvičili jsme vždycky pár minut a opakujeme to při různých příležitostech dodnes.
Ono umět si sednout na povel je moc užitečná věc pro pejska jako já. Naučil jsem se při přivolání si před pánečka sednout a čekat co mi řekne dál. Taky když se chystáme přejít silnici, tak u přechodu dostanu povel Sedni! a čekáme až přejedou všechna auta a pak můžeme jít. Sedni je užitečné i když si třeba zamotám vodítko mezi tlapky - dostanu povel sedni a počkám, až se ten dlouhý provázek, co mám okolo všech tlapek, vymotá a můžeme pokračovat v cestě.
Sedni je prostě důležitý povel a já ho myslím zvládám dobře. HAF :-)
Náhodný obrázek
