Učím se povel "Ke mně!"
Už když jsem byl malé štěňátko, tak na mě pánečci radostně volali "Ke mně!". Volali to vždycky, když jsem k nim měl zrovna namířeno. Po každém přiběhnutí jsem dostal mého oblíbeného piškotka, tak pročpak bych nechodil. Pánečci ale pořád nemohli pochopit, že jsou chvíle, kdy prostě přijít nemůžu, třeba když si hraju se psím kamarádem nebo když očuchávám nějaký zajímavý smrádek.
Pak jsem začali chodit na cvičák a tak už pánečci nebyli tak svolní, aby mě nechali nepřijít. Když jsem na zavolání přišel, dostal jsem kousek piškotu. Postupně jsem pochopil, že když přijdu hned, tak dostanu odměnu a že když nepřijdu, tak mě stejně páneček odchytí, vytahá za tu spoustu kůže, co mám na krku, a stejně přivede na místo...a navíc za to odměnu nedostanu. Protože jsem chytrý pejsek, spočítal jsem si, že raději přijdu a dostanu piškot, než být potrestán.
Cvičili jsme to dlouho a pilovali tenhle povel. Teď přiběhnu na zavolání, i když si hraju s jiným pejskem. Pánečci z toho mají velkou radost a já mám radost, že mají radost.
Náhodný obrázek
