U veterináře
Ahoj všichni hafumilové,
musím vám povykládat, jaký to bylo dobrodružství u paní veterinářky. Už cesta byla vzrůšo, jeli jsme poprvé šalinkou a já ležel panečkovi na klíně a koukal z okna, ono se to tam venku všechno hýbalo a já to musel dobře hlídat. Ale přiznám, po dvou minutách jsem začal usínat:-).
Když jsme vystoupili z šalinky, tak jsem ťapal s pánečky přes silnici a zastavili jsme se před jedním domem, já jsem očuchal schody a musím vám říct, to byla taková spousta zajímavejch pachů. Vyšplhal jsem těch pár schůdků a páníček otevřel dveře, na těch byl ale zvonek a já se šíleně leknul, takže dál se mi fakt nechtělo. Páneček mě teda vzal do náručí a odnesl až do čekárny. Tam jsem byl opět vypuštěn na zem a čuchal jsem ostošest.
Když ze dveří vylezla paní doktorka, řekla nám, že můžem jít dál. U paní doktorky to bylo moc fajn, ze začátku jsem se trochu bál, byl jsem totiž moc vysoko na tom jejich stole, ale pak mě začala muckat a hladit a dostal jsem i odměnu a hned jsem změnil názor. Teď už tam chodim moc rád, dokonce se vždycky i těším a spěchám, abych tam byl co nejdřív.
Taky jsem absolvoval spoustu injekcí a různých očkování abych nechytil žádnýho zlýho bacila, takže jsme za paní dokorkou chodili celkem často a to i třeba se jen poradit, takže už nemám z ordinace vůbec strach a baví mě tam chodit.
Náhodný obrázek
