Tlapka pokračování
Tak dneska to byl opravdu divoký den. Ráno, vlastně ani včera večer, jsem nepil, prostě jsem nechtěl. Granulky mi pánečci dávali z ruky, kdyby se tak nesnažili, tak bych se ani neobtěžovat je sníst, ale chtěl jsem jim udělat radost. Pokaždé, když jsme se s pánečkem vrátili z vycházky, tak mi převazovali nohu. Vždycky mi venku začala tlapka krvácet a já měl celý obvaz od krve. Docela mě ta noha i bolela, klepal jsem se a byla mi zima. Bylo jasný, že večer se jede na veterinu.
Jenže to není tak jednoduchý, dojet na veterinu, když já nemůžu moc chodit a pánečci nemají auto. Zavolali proto svým známým, kteří bydlí v bystrci nad náma a kteří mají auto. Klárka s Tomášem byli tak hodní a souhlasili, že nás večer na veterinu svezou. Nebylo mi moc dobře a tak jsem celý den strávil poleháváním a odpočíváním. Ale večer to všechno začalo.
Kolem 7 hodiny jsme se nachystali, pánečci mi zase na tlapku navlíkli igelit, pač venku pršelo. Vzali jsme deku, abych měl v autě na čem ležet a vyrazili jsme čekat na Kláru s Tomášem. Ti za chvilku dorazili. Do kufru mi dali moji deku a já si tam vyskočil. Poprvé jsem jel vzadu v kufru, vždycky jezdím připoutanej na sedadle, ale zvládnul jsem to. A toho místa co jsem tam měl.
Když jsme dojeli k veterině, vůbec se mi nechtělo vystupovat do toho deště a už vůbec se mi nechtělo jít do ordinace. Pánečci mě ale přemluvil a já musel jít. V čekárně už byli čtyři pejsci, jezevčík, retrívr, pitbul a jedno štěňátko. Musel jsem tedy počkat, ža na mě přijde řada.
Když jsem těch nekonečných 10 minut přetrpěl a ani jeden z mých pokusů o útěk se nezdařil, musel jsem do ordinace. Páneček mě vyzdvihl na stůl a pan doktor mi prohlížel nožičku. Říkal, že mám ránu asi centimetr hlubokou. Pak mi ji pořádně vyčistil a místo šití mi do nohy cvaknul dvě skobičky. Vypadají jako kancelářský svorky a ty mi drží rozřízlý polštářek u sebe, aby se mohl zahojit. Na fotce se můžete kouknout, jak to vypadá. Pan doktor mi nožku zavázal speciálním modrým obvazem, který drží sám. Pak už mě pustili ze stolu dolů.
Myslel jsem, že už mám všechno za sebou, ale omyl. Dostal jsem jednu injekci antibiotik do svalu, abych do rány nedostal infekci a pak druhou od bolesti. To mě dorazilo a chtěl jsem pryč. Pánečci ještě dostali desinfekci, aby mi to mohli čistit a hurá domů.
Na další kontrolu máme přijít až v úterý nebo ve středu. Venku zase děsně pršelo a tak jsem rychle vlezl do kufru. Když jsme dojeli před náš dům, vůbec, ale opravdu vůbec se mi do toho deště nechtělo. Vám by se to copak líbilo, kdyby vám pršelo do kožíšku? No a jak se mě Klára a panička snažili přesvědčit, že mám vylézt, tak jsem couval a couval a když už nebylo v kufru kam zacouvat, tak jsem si přeskočil na zadní sedadla. To jsem je přelstil. Jenže oni otevřeli dveře a stejně mě nakonec vytáhli ven. No jo, byly v přesile.
Uvidíme jak se to bude hojit a co nám řekne pan doktor v úterý.
Náhodný obrázek
