Místo Tater veterina
Tak jsem tu zas. Už skoro půl roku se s pánečkama těším na tento týden. Budu se totiž učit, jak se hledají lidi v lavině. Pánečci nám zaplatili lavinový výcvik v Tatrách na celý týden. Nabalili jsme všechny věci do tašek a čekala nás skoro šestihodinová cesta vlakem na Slovensko. Abych mohl dobře spinkat, vzali mě pánečci v sobotu ráno na velkou procházku na přehradu, abych se unavil a mohl ve vlaku spinkat. Jenže ouha ...
U přehrady jsme potkali tři strašně sympatický fenečky a já si s nima začal hrát. Holky to byly šikovný, honily se a běhaly, občas se trochu pohádaly kvůli klacíku, ale byla to švanda. Tak jsem se k nim přidal a běhali jsme všichni čtyři. Jenže co se nestalo. Jak si tak vesele skotačím a běhám, najednou mě něco píchlo a už to bylo. Rozřízl jsem si tlapku a ta začala krvácet. Rozloučili jsme se tedy s holkama a šli opatrně domů.
Doma mi to pánečci vyčistili, vydesinfikovali a zjistili, že to mám docela dost rozříznutý. Aby mi tlapka přestala krvácet, tak mi ji závazali jako správnýmu marodovi do obvazu. Pro jistotu zkusila panička zavolat panu veterináři, co a jak. Ten byl zrovna na vycházce se svými psíky a tak jsme se domluvili, že zavoláme večer, jak bude tlapka vypadat. Byl jsem z toho celý zničený a tak jsem prospal celé odpoledne.
Večer mi pánečci sundali obvazy a tlapka nekrvácela. S panem veterinářem jsme se tedy dohodli, že se přijdeme ukázat až zítra, v neděli. Oddychl jsem si, pač k panu doktorovi nechodím moc rád. Pak jsme ještě s pánečkem skočili na krátkou procházku ven, abych se vyčůral. Když jsme se vrátili, moje tlapka zase krvácela a tak nastalo opět čištění a převazování.
Uvidíme jak to bude zítra, jestli mě budou šít nebo ne.
Tak zatím ..
Náhodný obrázek
