Mé druhé narozeniny
Tak už je to dva roky, co jsem se svojí mamince narodil jako nejrostimoleší štěňátko z vrhu. Teď po dvou letech je ze mě krásný dospělý Ridgeback a jsem na to náležitě hrdý. Dokázal jsem se naučit spoustu věcí, vychoval jsem si pánečky i psí kamarády, co se s nima potkávám vždycky večer na výběhu.
S pánečkama jsem toho spoutu prožil. Seznámil jsem se s naší paní veterinářkou a panem doktorem. Poznal jsem obojí prapánečky i s jejich malými psíky. Skoro jsem ulovil jednoho zajíce, kdyby se zbaběle neschoval do křoví určitě bych ho dohnal. Taky jsem s pánečkem chodili na cvičák, abych věděl, jak na pánečka. Naučil jsem se cestovat vlakem i autem. Rozthal jsem pár hraček, ale nikdy jsem nezničil nic pánečkům. Taky už umím na povel vítat a hledat pánečky, když se mi na procházce schovají. Vydržím, když mi panička piluje drápky nebo když mi čistí zoubky či ouška, ale nesnáším koupání. Vždycky jsem pak celej mokrej a smrdím. Taky už jsem měl první úraz - rozřízlou tlapku, ale jsem statečný a tu příšernou bolest jsem přežil.
No prostě s pánečkama je to super a jsem moc rád, že jsem si je vybral. a oni jsou rádi, že mají mě, i když si občas strašně prdnu, že se ten smrad nedá vydržet. To mi pak říkají smraďochu a prdlavko a putchane. Ale ja vždycky odejdu abych v tom děsnym smradu nemusel být. Prostě si žiju jako pejsek v bavlnce.
Náhodný obrázek
